Pokaždé když prší,nesmutním,ale vzpomínám.

Pokaždé,když prší,nesmutním,ale vzpomínám na mládí.Jaké to bylo a při té příležitosti si s oblibou prohlížím staré fotky.Náš tatínek fotil velice rád a proto ho na žádné fotce nemám.Před léty se uložil k věčnému spánku,ale jeho fotky zůstávají.S bratrem se dost často bavíme nad našemi podobiznami.Chechtáme se,jako blázni,proto,že se nemůžeme ani poznat.Až naše maminka nás musí uklidnit a utvrdit v tom,že jsme to opravdu mi.Jednou se mi stala taková legrační věc.Na návštěvě byl u nás,manželův kamarád a prohlíželi si naše svatební fotky.Já jsem se právě vrátila od kadeřnice,na tom by nebylo nic divného,ale odcházela jsem jako brunetka a vrátila se blondýnka.V tom okamžiku kamarád ztuhl a ptal se tichým hlasem,ty jsi se rozvedl?Manžel zachoval klidnou hlavu a řekl,né.To je pravidelný image,mojí ženy.Společně jsme se tomu zasmáli.Věřím tomu,kdyby to bylo dnes,tak by jistě( i když je to zlatíčko) řekl, ale nééé, je to stále ta jedna jediná moje bábrlinka.A tak se v tomto ponurém počasí,bavím vzpomínkami, fotkami a vůbec mě nevadí,že leje a leje i když má svítit sluníčko.